MJ citát :,,Člověk si přeje,aby se ho dotkla pravda a aby ji mohl interpretovat tak,že bude schopen vyjádřit,co cítí a co prožívá,ať už je to beznaděj nebo radost-a vyjádřit to způsobem,který přidá životu další smysl.Doufá,že se tím dotkne i těch druhých.To je umění
ve své nejvyšší formě.Tyto okamžiky jsou tím,pro co chci žít"

You Are Not Alone - 74. díl Tajemství

2. května 2012 v 15:53 | Britanka |  You Are Not Alone
"Michaeli, jsem na tebe tak pyšná po tom všem cos zažil. Konečně jsi šťastný, máš vše, po čem jsi toužil. Ženu, která tě opravdu miluje pocelá ta léta, krásné dítě, úspěšnou kariéru. Přeju ti to, hlavně tu lásku Tattiany, ty té svojí lásky rozdáváš na potkání. Na každém vidíš nejdřív to dobré. Už odmala jsi byl takový, jiný. To Josef nemohl přenést přes srdce, že jsi tak citlivý. Neomlouvám jeho chování, nejednal správně. Ke všemu navíc když jsi byl tak citlivý." " Víš mami, já cítil jsem se hodně špatně. A nejhůř mi bylo, když mě nařkl z toho, že za smrt jeho syna můžu já. To mnou otřáslo a v tu chvíli jsem si uvědomil, že na něj se nebudu moci nikdy spolehnout, s ničím se s ním jako syn s otcem poradit. I přesto všechno jsem mu odpustil. Ale to, že mi neschvaluje Tattianu to mu nikdy neodpustím. Jen čekám na den, kdy se odváží sem přijít a přijmout celou moji rodinu. A fakt, že jsem konečně šťastný." "Synku, já vím je to s ním těžké, ale někde hluboko…" "Pořádně hluboko" " Ano hluboko uvnitř má srdce a Tattianu má rád tak samo jako tebe, Luckyho a další." "Já vím, ale kdy si to konečně přizná." "To já nevím synku." A začaly mi stékat slzy po tváři. "Neplač, jsi velký a statečný kluk. Můj kluk." " Ano Váš kluk s očima, které zlomily nejedno srdce." "Miláčku, co to vidím na tvé nádherné tvářičce?" objali jsme se "Ale to nic." "No, ale slzy nejsou nikdy pro nic za nic." "Tattiano, Michaeli? Já si už půjdu lehnout, přeci jen nejsem nejmladší." "Dobrou noc Catherine." A líbla jsem ji na obě líčka. "Dobrou mami" a odešla. "Tak a teď tu jsme úplně sami." "No, ale teď mi řekni, proč si plakal, hm?" "Ale to nestojí za řeč. Vzpomínali jsme s mámou na to, jak jsem byl malý…" "Aha, tak to chápu, ty víš, že takový vůbec být nemusíš. Tebe poslouchají všichni, aniž bys zvýšil hlas." "No to si nemyslím. Ty mě neposloucháš, vždycky si to nakonec uděláš po svém." " No a je na tom něco špatného, že mám lepší nápady než ty?" "Tattiano to ihned odvoláš!" "A co když neodvolám?" "Tak, tak uvidíš, jak se budu hněvat!" " Ty se hněvat neumíš, na to jsi velký citlivka!" "Ale tohle jsi opravdu přehnala." A vzal mě přes rameno a chystal se mě unést. Když v tom někdo zazvonil… "Kdo jen to může být v tuhle pozdní hodinu?" "To netuším, ale mohl by si mě pustit dolů? Ráda bych věděla, kdo nás vyrušil…" "Tak tedy pojďme…" Šli jsme tedy otevřít. Otevřeli jsme dveře, kde nás čekalo překvapení… On totiž nikdo za dveřmi nestál. Zvolali jsme tedy: "Halo? Je tady někdo?" Odezva žádná. Zarazilo nás to… Jen já měla jisté podezření, kdo to mohl být… S Michaelem jsme tedy zavřeli a s divnou náladou šli do ložnice…

" Do prdele, proč já nemám takovou odvahu se mu podívat do očí a přiznat mu to na co má právo? Vím přece, že za to nemohl… Nikdo za to nemohl…Proč svým synům prostě nepřeji, aby byli milováni svou ženou? Měli rodinu… S Jackiem jsem to absolutně posral… Jediný Michael dokázal to, co jsem si vždy přál… Být slavný, mít dost peněz, milující ženu a děti… Místo toho jsem dělal v továrně, mou ženu mi dohodili rodiče… Mám ji rád to ano, ale nikdy mezi námi nepřeskočila ta "pověstná" jiskra… Možná se Vám tu jevím jako nějaký romantik… což i jsem, ale nedávám to najevo a nehodlám na tom nic měnit… A to proto, že jsem byl raněn mým otcem, který mě doslova odtáhl a odloučil od mé milované a já byl nucen si vzít na druhé straně zeměkoule Catherine… Byl jsem tehdy hodně mladý, ale to jsem zase odbočil od původního tématu… Jackieho přítelkyně Petra byla velice sympatická a tak nějak mi připomněla moji milovanou Isabelu…Jako by ji z oka vypadla… Petru jsem nesnášel, nemohl jsem vystát její přítomnost. Ona za to nemohla, nechápala to. Snažila se.. Při jednom z našich mála rozhovorů jsem zjistil, že je to dokonce moje dcera… Jelikož Isabela byla její matkou… Netušil jsem, že je Isabela těhotná, plánovali jsme spolu budoucnost, když mě otec odtáhl pryč a zneškodnil jakýkoliv možný kontakt… A pak nastal ten osudný den, kdy Petřina matka tedy Isabela přijela na jejich svatbu… Skoro se mi podlomila kolena, když jsem ji po těch letech spatřil… Byla pořád tak nádherná… Jenže v ten osudný den se stala ta havárie, kdy obě moje děti zahynuly… Isabela jakmile se dověděla o smrti její dceři a o tom, že z nich nic nezůstalo. Sbalila svých pár věcí a odjela zpátky… Mě nejspíš ani nepoznala nevím… Ale v tu chvíli se moje srdce naprosto roztříštilo a zatvrdilo, že teď prostě nejsem schopen nikoho si pustit pod kůži… Proto teď nesnesu pohled na svého syna, který je očividně velice šťastný. Když už jsem nabral odvahu a dorazil ke dveřím jeho domu. Zazvonil jsem. A pak jsem je zahlédl skrz okno, jak se náramně baví, něco ve mně se zaradovalo, ale zároveň i zabolelo… Veškerá má odvaha zmizela a já se dal na "útěk" zase…

Druhý den
Nemám v plánu Vám tu popisovat, jak velkou radost jsme měli, když jsme si jeli pro děti J a jakou radost měly děti. V ten okamžik jsme byli všichni nejšťastnější na světě a to jsem ještě netušil, co se o nějakou dobu později dozvím…
"Lucky vezmi Jane a Charlieho a běžte spolu s Rose a proveďte je po domě. My teď s tatínkem musíme něco pořešit, ano?" "Mami, věř mi, já se o ně postarám. Ani nebudete vědět, že tu jsme." Řekl s šibalským úsměvem Lucky.
"Lásko, pojď se mnou prosím tě." "Ano." Vyšli jsme ven ke stájím. Potřebovala jsem mu to říct někde jinde, kde budeme sami… Nerušeni, jen bude slyšet příroda. Nechali jsme si osedlat koně. Já ještě přibrala připravený batůžek s piknikem. Věřte mi s košíkem se kůń blbě ovládá :-D. Tak jsme tedy vyjeli a našli si naše oblíbené místo. Cestou jsme se na sebe jen stále zamilovaně dívali. Tak jako by to byla zrovna včera, kdy jsme se poprvé spatřili…
Sesedli jsme, uvázali koně. Rozložila jsem deku a naservírovala náš odpolední piknik. Posadili jsme se a krmili se navzájem jako mladý zamilovaný pár. Když jsme dojedli, natáhli jsme se vedle sebe. S úsměvem na tváři jsem se otočila na Michaela a chystala se říct tu novinku, ale...



ct tu novinku, ale…



Co dodat? Konečně jsem si v tom hektickém maturitním období našla chvilku na psaní. A taky chci konečně tuhle povídku dokončit. Přeci jen píšu to již 3 rokem...Sice je teď ten díl takový kratší, ale aspoň jste se dozvděli něco víc o Josephovi... Tak pište námitky, chvály... a taky co myslíte, že se stalo?
 

You Are Not Alone - 73. díl Novinky

26. prosince 2011 v 18:16 | Britanka |  You Are Not Alone
" Dobrý večer Catherine!"Popošla jsem blíž a objala jsem ji a políbila na tvář. "Ráda tě opět vidím zlatíčko." Usmála jsem se. " Potěšení na mé straně, Joseph nepřijel?" "Nepřijel, však víš, jak sem nerad jezdí i když málem ho zlákala představa vidět svého vnuka, kde vlastně je?" A v tu chvíli vyskočil ze zadu a polekal babičku. " Ááá tady jsi ty rošťáku chytila ho za jeho obě líčka… " Bááábiii, auu nedělej mi to, nemám to rád." Zatím však Michael stál opodál a vyčkával. Vzala jsem ho za ruku, z jeho pohledu jsem pochopila, že je rád, že jeho otec nedorazil. "Synku můj, pojď jsem ke mně. Je Vás tu tolik…" "Ahoj mami. Rád tě vidím." Řekl a políbil ji na tvář. "Pojď, zajdi si nejdřív do pokoje odložit věci, jakmile dorazí i další host budeme večeřet. Princi, zaveď prosím tě babičku do jejího pokoje." "Ano tati." Sotva odešli, zazvonil zvonek podruhé. Tentokrát se ve dveřích objevila Britney s Prestonem v náručí. Objala jsem ji a pochovala si i malého Prestona. "Ahoj Brit, ráda tě vidím." "Já tebe taky Tat, ale musím říct, že je celkem těžké se sem proplížit bez pozornosti papparazziů…" "Já vím, Charles ti odnese věci do pokoje a ty si zatím zajdi odpočinout." "Děkuji, ale ještě předtím pozdravím Michaela, který se zrovna teď usmívá od ucha k uchu." "To bude tím, že zrovna drží v náručí tvého syna. Děti miluje." "Michaeli ahoj." A uklonila se. To je jejich vtípek J. " Brit, rád tě vidím. Nezapomnělas na tu svoji klasickou úklonu přede mnou :-D. Tolikrát jsem ti říkal, že se přede mnou nemusíš uklánět, nejsem, žáden král…" " Pro nás v branži jsi." A políbila ho po obou tvářích, až se začervenal tak jako vždycky J. "Jak už Tat řekla, zajdi si odložit během půlhodinky budeme večeřet." " Jistě pane:-D!" a s úsměvem na tváři a Prestonem v náručí se i Brit odebrala do svého pokoje. "Lásko, co se stalo, že si byl takový zamlklý, když přijela tvoje matka?" "To bude tím, že za celých 7 let se nebyl Josef schopen přijet podívat na svého vnuka… Ty křtiny nepočítám…" "To bude dobrý, jednou určitě přijede, i když vím, že jsi v jeho přítomnosti moc nervózní a zamlklý. Teď pojď, půjdeme se posadit do jídelny…"
Během večeře jsme si všichni příjemně popovídali, sdělili si novinky… Nejdřív je překvapila naše novinka a nás pak ta Britneyina…



"Brit to vážně? Preston bude mít sourozence? Páni jsem za tebe velice šťastná a co Justin, jste pořád spolu?" "Víš Tat sice je to mezi námi těžký a z pracovní vytíženosti na sebe nemáme tolik času, ale jo jsme spolu." "To gratuluju už takovou dobu. A kdy se konečně hodláte vzít?" "No, Justin pořád otálí, ale chci co nejdřív než to na mě půjde znát." "No jo ti chlapi." J řekla jsem a usmála se na Michaela. "No a co jste nám chtěli říct vy, když ti celý večer tajíte?" "No my Vám chtěli říct, že zítra nás bude o 2 víc." Řekli jsme s Michaelem navzájem. "Ty Michaeli jsi, ale kanec!" řekla Britney. "Ale kdepak, co tě nemá, to byste snad věděli hned jakbyste Tattianu viděli, ale jak vidíte, žádné kulaté bříško nemá." zdůvodnil Michael. (Ten se ještě bude divit, až mu řeknu svoje překvapení. Po tom všem jsem ani nečekala, že by se to mohlo podařit.) pomyslela si Tattiana. "No Brit jak tak koukám, už se těm dvěma lumpům klíží víčka, půjdeme je uložit spát." "Ale mami! Já ještě nechci jít spát!" "No půjdeme Lucky a neodmlouvej, vždyť už jsi velký kluk a víš, jaká tatínek stanovil pravidla." "To vím, ale… Tati?" "Princi Michaeli šup do postele, zítra bude náročný den. Měl by ses na to pořádně vyspat." "Brit, koukám, že Preston už ani uspat nebude potřebovat, nějak na mě usnul." "No Michaeli, ty jsi skvělá chůva, občas bys mi mohl s Prestonem vypomoct :-D. "To bych rád, ale obávám se, že sám budu mít starostí s dětmi nad hlavu a do toho práce… Ale velice rád bych ti pomohl J." "To máš pravdu, já mám starosti s jedním a ty jich zítra budeš mít o něco víc J. Tak tedy Tat zajdu uložit Prestona a pak se za tebou ještě stavím. Na takovou dámskou poradu." Řekla a objala mě. "Paní Jacksonová, ráda jsem Vás opět viděla. Dobrou noc." Dořekla, převzala si od Michaela své spící dítě. "Dobrou noc Britney." Řekl a líbl jak ji tak i malého Prestona na tvář. " Dobrou Michaeli." Řekla a odešla. Hned na to jsem vzala Luckyho a šla s ním do jeho pokoje. Musela jsem ho na ten zítřek nějak připravit. Michaela jsem nechala o samotě s jeho matkou, mají si toho tolik co říct. "Dobrou tatínku."řekl a zívl Lucky. "Dobrou noc, můj andílku." S těmito slovy a úsměvem na tváři jsme odešli nahoru. "Mami?" "Ano?" "K nám zítra přijedou další děti?" "No přivezeme je spolu s tatínkem." "A ony pak zase odjedou jako ty předchozí?" "Víš zlatko, tyhle dvě děti co přivezeme s námi zůstanou napořád. Budeš mít bratříčka i sestřičku. Vím, že sis přál sourozence a tatínek i já toužíme mít hodně dětí, víš?" " A to se s nima budu muset dělit o hračky a svůj pokojík?" " Tak pokud nebudeš chtít mít pokojíček sám pro sebe tak klidně můžeš. Ale už se připravuje pokoj vedle tebe, takže se nebudeš muset bát. A hračky? Ty jim jistě některé půjčíš, které nebudeš potřebovat. Za chvíli začneš chodit do školy a to tě budou hračky zajímat jako poslední." "A mami? Budou mě mít rádi?" "No já doufám, že jo, ale bude záležet na tom, jak se k nim budeš chovat." " Já se ke všem dětem co sem řišly vždycky choval hezky. No krom toho jednoho, ale to on si začal první, neměl mě polít tou vodou." " :-D Lucky já vím. Však jsme na tebe s tatínkem pyšní, že jsi tak laskavý. No a nechceš jet zítra s námi?" "Hmm…" A začal něco hledat po celém svém pokoji…







"Michaeli, jsem na tebe tak pyšná po tom všem cos zažil. Konečně jsi šťastný, máš vše, po čem jsi toužil. Ženu, která tě opravdu miluje pocelá ta léta, krásné dítě, úspěšnou kariéru. Přeju ti to, hlavně tu lásku Tattiany, ty té svojí lásky rozdáváš na potkání. Na každém vidíš nejdřív to dobré. Už odmala jsi byl takový, jiný. To Josef nemohl přenést přes srdce, že jsi tak citlivý. Neomlouvám jeho chování, nejednal správně. Ke všemu navíc když jsi byl tak citlivý." " Víš mami, já cítil jsem se hodně špatně. A nejhůř mi bylo, když mě nařkl z toho, že za smrt jeho syna můžu já. To mnou otřáslo a v tu chvíli jsem si uvědomil, že na něj se nebudu moci nikdy spolehnout, s ničím se s ním jako syn s otcem poradit. I přesto všechno jsem mu odpustil. Ale to, že mi neschvaluje Tattianu to mu nikdy neodpustím. Jen čekám na den, kdy se odváží sem přijít a přijmout celou moji rodinu. A fakt, že jsem konečně šťastný." "Synku, já vím je to s ním těžké, ale někde hluboko…" "Pořádně hluboko" " Ano hluboko uvnitř má srdce a Tattianu má rád tak samo jako tebe, Luckyho a další." "Já vím, ale kdy si to konečně přizná." "To já nevím synku." A začaly mi stékat slzy po tváři. "Neplač, jsi velký a statečný kluk. Můj kluk." " Ano Váš kluk s očima, které zlomily nejedno srdce." "Miláčku, co to vidím na tvé nádherné tvářičce?" objali jsme se "Ale to nic." "No, ale slyz nejsou nikdy pro nic za nic." "Tattiano, Michaeli? Já si už půjdu lehnout, přeci jen nejsem nejmladší." "Dobrou noc Catherine." A líbla jsem ji na obě líčka. "Dobrou mami" a odešla. "Tak a teď tu jsme úplně sami." "No, ale teď mi řekni, proč si plakal, hm?" "Ale to nestojí za řeč. Vzpomínali jsme s mámou na to, jak jsem byl malý…" "Aha, tak to chápu, ty víš, že takový vůbec být nemusíš. Tebe poslouchají všichni, aniž bys zvýšil hlas." "No to si nemyslím. Ty mě neposloucháš, vždycky si to nakonec uděláš po svém." " No a je na tom něco špatného, že mám lepší nápady než ty?" "Tattiano to ihned odvoláš!" "A co když neodvolám?" "Tak, tak uvidíš, jak se budu hněvat!" " Ty se hněvat neumíš, na to jsi vylký citlivka!" "Ale tohle jsi opravdu přehnala." A vzal mě přes rameno a chystal se mě unést. Když v tom …











Tak po dlouhé době další dílek, plný zvratů možná i nějakých novinek pro všechny. Dám Vám jedinou otázečku a to Co Lucky hleda a co se stalo, když chtěl Michael Tat unést?



Jinak nechci dělat reklamu, ale tenhle díl seriálu se obzvláště povedl. Takže až si přečtete dílek a okomentujete, můžete se kouknout na tento díl seriálu. Vaše Brity ♥


You Are Not Alone - 72. díl Návštěva

14. září 2011 v 21:15 | Britanka |  You Are Not Alone
"Michaeli? Lucky?" "Ano mami?" "Tady máte něco ke svačině, Lucky. A lásko, tady máš něco speciálního pro tebe." A dala jsem mu pusu. J Crrr, crrr… "Ano prosím? Vážně? To je skvělé! Samozřejmě, že se u Vás dnes zastavíme…" Michaeli? Mám pro tebe skvělou novinu…
"Jakou novinu?" "No víš, jak jsme poslali žádost, kvůli adopci?" "No?" " Tak se dnes máme zastavit za Mrs. Stanley, která má pro nás dobré zprávy." J " Aha, myslíš, že se to podařilo?" "Já tomu věřím, jsem tak šťastná J. Máme tam být v pět což je za nějakou tu hodinku, takže bysme se měli pomalu začít chystat." "Lucky co máš v plánu na dnešek?" "Mami, ty jsi snad úplně mimo, vždyť jsem ti říkal, že dneska přijede jak kmotřička Brit s malým Prestonem tak i babička. A mimochodem táta ti to taky říkal." " Princi, nebuď drzý, neznamená, že když ti je kolik vlastně?" " 7 mami už plných 7 letJ." " Tak, že si budeš vykakovat, samozřejmě jsem na dnešní návštěvu nezapomněla. To všechno hravě zvládneme. A ty si šupej uklidit v pokoji, jsi už velký chlapec tak si udržuj trochu toho pořádku. Nenechávej to všechno na naší, milou paní domácí." " No jo už jdu mami…A děkuju za svačinu, byla vynikajíci." Když odcupital do pokoje, přisedla jsem si konečně k Michaelovi. "Nemusíš být na něj tak přísná." " Nejsem přísná, jenom měl by se držet na uzdě a dělat všechno co dělá každé dítě v jeho věku. Pomalu se z něho stává velký chlapec, už to není to naše malé miminkoJ." "To máš pravdu a co že si to říkala o té naší dnešní schůzi s paní Stanley?" " Jen, že pro nás má nejspíš vhodné adepty k adopci J." " Opravdu?" " No přece bych ti nekecala." :-D "No jen, aby!" a začal mě lechtat, oplácela jsem mu to stejnou měrou. Až to z lechtání přešlo k líbání. "Kdy že přijde návštěva naší rodiny?" "Přijedou na večeři a přespí zde." Takže to máme ještě dost času, než si Princ uklidí, než odjedeme k paní Stanley…" Dál už se nedostal, pomalu jsme spolu odcházeli do naší ložnice. Naše vzájemná touha neopadala ani po těch letech co jsme spolu… Pomalu jsem mu začala rozepínat knoflíčky u jeho košile. On naopak byl velice rychlý a moje nádherná halenka byla tatam. Pak zase zápasil s podprsenkou, načež já pomaličku vjížděla rukou k jeho chloubě… Neustále se nám zrychloval tep, líbali jsme se vášnivěji a vášnivěji… Když konečně zvítězil nad podprsenkou, začal mi něžně hladit prsa. Vzrušením jsem skoro nedýchala. Zatímco jsem pokrývala jeho krk polibky, sundával mi kalhoty i kalhotky. Jeho polibky se přesouvaly čím dál níž, až došel k mým nejtajnějším místům pro něj již velice dobře známým. Začal mě dráždit jazykem a pomalu do mě vsunul prsty. To už jsem sténala vzrušením, takže neváhal, svlékl si džíny a jemně do mě vnikl. Naše milování nabíralo na vášnivosti, zatínala jsem mu nehty do zad a křičela rozkoší. Po nádherném vyvrcholení jsme si ještě chvíli leželi v náručí a šeptali si, jak je krásný být zase spolu sami. "Michaeli? Vážně by jsme se měli připravovat na tu schůzku…" "lásko času dost.."

U paní Stanley
"Dobrý den! Vítejte Mrs. Jackson a Mr. Jackson, tedy Tattiano a Michaeli. Jak jistě víte, mám pro Vás jistě potěšující zprávu… Vaše žádost ohledně adopce těch dvou krásných dětí z Kambodže byla schválena. Jedná se o sirotky, tudíž se samozřejmě přestěhují k Vám, jmenují se zatím Charlie a Jane oběma jsou 3 roky a jejich rodiče bohužel tragicky zahynuli. Takže věřím v to, že se o ně dokážete postarat a zajistit jim domov plný lásky, kterou neměli možnost poznat…" Byli jsme štěstím bez sebe, povedlo se, budeme mít další děti. Ani jsme nedoufali, že hned dvě najednou… "Kdy je budeme možnost vidět a odvézt si je?" "Šlo by to eventuélně ještě dneska, když jste to vy… Ale jestli máte dneska ještě něco v plánu tak to raději necháme na zítřek?" Vzájemně jsme se podívali do očí a usoudili, že si je vezmeme raději až zítra, jelikož dneska budeme mít ještě náročný večer. " No my bychom radějí zítra odpoledne, musíme stihnout připravit spousty věcí, kde budou ti dva nyní bydlet." Samozřejmě tak tedy zítra tak jako dneska?" "To by šlo, velice Vám děkujeme Mrs. Stanley." "Potěšení je na mé straně, kdyby takových lidí jako jste vy dva bylo víc tak by na světě bylo mnohem veseleji…" "Nashledanou Mrs. Stanley."
Doma
"Já tomu prostě nemůžu uvěřit. MY budeme mít další děti." (Jen škoda, že jsem mu je nemohla dát já sama)pomyslela jsem si. " A já nemůžu uvěřit, že mám tak skvělou ženu." A políbil mě. Když jsme vešli domů, bylo vše připraveno. Šli jsme se převléct. Jak mě to převlékání i přestává bavit… Sotva jsme se převlékli a sešli dolů, ozvalo se zazvonění. Charles otevřel a vešla nejdřív Michaelova matka Catherine, Charles vzal automaticky její zavazadla a odnesl je do připraveného pokoje. " Dobrý večer Catherine!"Popošla jsem blíž a objala jsem ji a políbila na tvář. "Ráda tě opět vidím zlatíčko." Usmála jsem se. " Potěšení na mé straně, Joseph nepřijel?" "Nepřijel, však víš, jak sem nerad jezdí i když málem ho zlákala představa vidět svého vnuka, kde vlastně je?" A v tu chvíli vyskočil ze zadu a polekal babičku. " Ááá tady jsi ty rošťáku chytila ho za jeho obě líčka… " Bááábiii, auu nedělej mi to, nemám to rád." Zatím však Michael stál opodál a vyčkával. Vzala jsem ho za ruku, z jeho pohledu jsem pochopila, že je rád, že jeho otec nedorazil. "Synku můj, pojď jsem ke mně. Je Vás tu tolik…" "Ahoj mami. Rád tě vidím." Řekl a políbil ji na tvář. "Pojď, zajdi si nejdřív do pokoje odložit věci, jakmile dorazí i další host budeme večeřet. Princi, zaveď prosím tě babičku do jejího pokoje." "Ano tati." Sotva odešli, zazvonil zvonek podruhé. Tentokrát se ve dveřích objevila Britney s Prestonem v náručí. Objala jsem ji a pochovala si i malého Prestona. "Ahoj Brit, ráda tě vidím." "Já tebe taky Tat, ale musím říct, že je celkem těžké se sem proplížit bez pozornosti papparazziů…" "Já vím, Charles ti odnese věci do pokoje a ty si zatím zajdi odpočinout." "Děkuji, ale ještě předtím pozdravím Michaela, který se zrovna teď usmívá od ucha k uchu." "To bude tím, že zrovna drží v náručí tvého syna. Děti miluje." "Michaeli ahoj." A uklonila se. To je jejich vtípek J. " Brit, rád tě vidím. Nezapomnělas na tu svoji klasickou úklonu přede mnou :-D. Tolikrát jsem ti říkal, že se přede mnou nemusíš uklánět, nejsem, žáden král…" " Pro nás v branži jsi." A políbila ho po obou tvářích, až se začervenal tak jako vždycky J. "Jak už Tat řekla, zajdi si odložit během půlhodinky budeme večeřet." " Jistě pane:-D!" a s úsměvem na tváři a Prestonem v náručí se i Brit odebrala do svého pokoje. "Lásko, co se stalo, že si byl takový zamlklý, když přijela tvoje matka?" "To bude tím, že za celých 7 let se nebyl Josef schopen přijet podívat na svého vnuka… Ty křtiny nepočítám…" "To bude dobrý, jednou určitě přijede, i když vím, že jsi v jeho přítomnosti moc nervózní a zamlklý. Teď pojď, půjdeme se posadit do jídelny…"

Během večeře jsme si všichni příjemně popovídali, sdělili si novinky… Nejdřív je překvapila naše novinka a nás pak ta Britneyina…



Ano, skoro po půlruce jsem se konečně dokopala k napsání dalšího dílku, snad se Vám bude líbit, je takový hoodně pozitivní. No a otázečka jaké jsou ty novinky J? Vaše Brity






 


The Lost Children - 10. díl Kdo jsou Diana a Rachel?

8. července 2011 v 22:47 | Britanka |  The Lost Children
X.kapitola

"Vy, vy jste přece otec Didi, ne?" "Ano jsem, ale před několika lety ode mě utekla a na lístek napsala, že utekla tady spolu s Michaelem… Ale jak jsem zjistil, Michael ji ani nezná…" "Hm, to je divný, protože před nějakou dobou u nás byla… Tak nějaký rok tomu bude… Od té doby o ni nemám žádnou zprávu…
Oba jsme oněměli… "Ty ji znáš???"


"Samozřejmě. Chodila jsem s ní do stejného ročníku, byla jsem hrdá na to, že jsme nejlepší kamarádky, i když ostatním se zdála divná, ale obdivovali ji za to, co dokázala." Patrik se zamyslel a zeptal se: "Co že to dokázala?" "Dokázala pomoct mé rodině, když jsme to nejvíce potřebovali. A poté se začala věnovat pomoci chudým dětem... Možná právě proto odešla, ale nesdělila Vám pravý důvod… A já se jí ani nedivím proč… A jméno Michaela Jacksona použila proto, že naše kamarádka LaToya nám vyprávěla, že brzy bude mít bratra a bude se jmenovat Michael Joseph Jackson, jméno, které budou znát všichni…" Stručně řečeno obětovala svůj život pro pomoc druhým a po její poslední návštěvě asi vím, kde bude…" " Rachel to, co mi tu říkáte, to není možné…" "Ale, je a měla pravdu, když říkala, že to nepochopíte…" " A co bych na tom měl prosím Vás chápat? Po Vašem sdělení jsem se zcela jistě přesvědčil, že se má dcera naprosto zbláznila… Vždyť měla pár dní před svatbou, když uprchla…" " O důvod víc Vám neříct, kde teď je…" Domluvila a obrátila se na mě. "Michaeli?" "Ano?" "Budete tak laskav a vezmete mě zpět k Vám domů? Ráda bych si s Vámi o něčem promluvila, o samotě. A vy pane Shelton, nesnažte se najít Vaší dceru, nenajdete ji, pokud ona sama nebude chtít najít Vás a setkat se s Vámi. A ještě jedna drobnost, nepronásledujte dále pana Michaela, nepřeji si to ani já a určitě ani on. Vy víte, proč Vás na to upozorňuju, jelikož já jediná Vám mohu pomoci v hledání a mě byste si nepřál naštvat…" Vypadala tak odhodlaně a děsivě, jako by mi z duše mluvila… Pořád mi vrtá hlavou kdo je ta slavná Diana a taky o čem se mnou chce Rachel mluvit? Na mé otázky jsem brzy dostal odpověď…



U mě doma…


Asi se ptáte, jak jsme se sem tak rychle dostali? Možná to bude znít neuvěřitelně, ale Rachel věděla, kam máme jít…
"Michaeli? Já vím, co jste zač, pokud jeho myšlenky byly správné… A pak moje intuice se neplete, ale je to poprvé co jsem se setkala tváří v tvář upírovi… Bylo mi divné, že jsem jen já sama vídávala ty děti, když byl někdo v ohrožení života. Tak jako tenkrát kdy jste mě "zachránil" ze spárů vampýrů, věděla jsem, co jsou a na co myslí. A pak jsem spatřila Vás a zjistila, že právě Vás mám zachránit. Vy jste ten kdo je tady v nebezpečí, nikoli JÁ, ale VY!!" " Jak to myslíte? V jakém nebezpečí a co jsi potom ty zač?" "to ty děti jsou pro Vás nebezpečím… Už od prvního dne, kdy jste jedno z nich spatřil tenkrát se svým kamarádem Samem… Od té doby se Vám lepí smůla na paty, nemám pravdu?" To ano, ale nebýt jich nesetkal bych se s Vámi… Jen mi řekni, proč tu jsi a kým jsi?"

Výlet do Bratislavy

1. dubna 2011 v 0:27 | Britanka |  Z mého života

Přes facebook jsem poznala pár lidí, se kterými se mi dobře psalo a povídalo. Dnes zmíním především dvě hlavní osoby, u kterých to pak vlastně začalo J. Takže, jako prvního bych zmínila Marwina, který je s největší pravděpodobností homosexuál J a chodíval či chodívá do klubů pro gaye. Nevím o něm mnoho, ale za těch pár měsíců mi trochu přirostl i k srdci J. Přeci jen když s někým "strávíte" Štědrý den či Silvestr online, tak to ve Vás něco zanechá. Podle toho, co o sobě prozradil, jsem našla dost podobných až stejných vlastností i u mé osoby… Dále pak z jeho občasných zážitků z jednoho klubu, nás spolu s Mischou ten klub zaujal. Ano vidíte dobře, napsala jsem Mischu. Mischa je podle mě trošku střelená, ale za to celkem dobrá kamarádka, se kterou mám občas něco společného… No a právě v její hlavě se zrodil nápad ten jistý klub jménem Apollon poctít naší návštěvou. Takovým hlavním organizátorem byla již zmíněná Mischa, já byla vždy taková "brzda" a nevěděla jsem, zda tam vůbec chci jet ať už z finančních či osobních důvodů… Nakonec jsem tedy jela J, ale nepředbíhejme ještě. Když jsme se tedy domluvily na datu, kdy pojedem, našly jsme si spoje, které nám vyhovovaly tak, abychom jely spolu. Tak jsme musely samozřejmě ještě domluvit nocleh a taky naptat lidi, kteří by s námi šli. No lidi, měly jsme na mysli hlavně Slováky, kterým říkáme díky mému překlepu v průběhu plánování na "Alováky". Snad se teď žáden z nich neurazí, to víte, když je na klávesnici "s" a "a" vedle sebe a navíc když plánujete pozdě večer tak se to někde musí ukázat :-D. No to bychom měli k tomu překlepu, teď přejděme zpátky k tomu našemu "výletu" za hranice.


Mischa domluvila ubytování u její kamarádky, která spolu s ní byla na koncertu Adama, kde se mé osoby nedostalo, takže jsem v základní partě tak nějak byla "černou ovcí", která nebyla na koncertu, ale nikomu to snad nevadilo i přesto jsme si rozuměly. Tak teď máme zajištěný nocleh, víme datum odjezdu a zbývá nám akorát "seznam hostů". Každá z nás někoho pozvala, mě většinou odpověděli záporně… Kdežto Mische ani moc ne. Když jsem se nějak týden či jak ptala, kdo že všechno jede, dostalo se mi této odpovědi : "no kdo co jede? :D já, ty, Dáša, Didi, Marťa, pak nějakej Jožko a další chlapi :DDD." Takže tak. Původní plán byl, že v BA budu čekat spolu s Mischou na Dášu a Didi, jenže Mischa spoj v Praze nestihla, tudíž jsem dojela do BA sama a čekala skoro od dvě a půl hodiny na Dášu, potom se během půlháky objevila i Didi J. A spolu jsme pak čekaly na Mischu, která dorazila okolo 17 :-D. Mezitím dorazila i Marťa spolu s manželem. Poté konečně dorazila i Mischa a my mohli vyrazit k Marti domů. Kdy jsme zažili další zážitek, jelikož jsme si nekoupily jízdenku na MHD tak nás celkem 6 jelo ne moc velkým autem, nikdo si nestěžoval J. Někteří z nás byli rádi, že už nesedí na autobusovém stanovišti a nechodí okolo Vás mladíci propagujíc 18.narozeniny T-Mobilu :D či po Vás chce nějaká cikánka peníze na "pirožky" či co to huhňala. Jak jste jistě pochopili, mluvím teď o sobě. J Když už jsme dojeli na místo po zástavce v Lidlu, tak jsme si konečně aspoň pár věcí mohly vybalit. Ale nejdříve nás u Marti doma zasytili jídlem, které jsme zapili colou. Poté jsme si prohlédli veškeré zvířectvo, které má Marťa doma a šli se připravit na večer. Vybrat oblečení, nalíčit se… S tím líčením měla největší práci Didi, jelikož líčila mě spolu s Dášou. Nejdříve nalíčila Dášu a sebe, na mě už nezbylo tolik času, takže mě dolíčila až u Jožka J. K němu jsme dojeli 2 taxíky. Já jela spolu s Marťou a její sestrou, kterou jsme vysadili ve městě na její oslavu narozenin. Ostatní jely druhým taxíkem. U Jožka nás všechny navzájem Marťa představila, takže shrnu jména, snad si je dobře pamatuju :D. Byli tam Jožko č.1, Alex, Vašek, Jožko č.2 a Maťka no a my : Didi, Dáša, Mischa, Verča a Marťa. Po těhle základních formalitách jako je představování a nabídka zdali nechceme něco k pití (konečně to nebyla kola :D) nás Didi dolíčila a poté jsme si chvíli se všemi povídali. Záhy však byl čas se chystat jít konečně k cíli naši výpravy, tedy do klubu Apollon. Tak jsme vyrazili J, taková menší banda lidí J. Cesta byla skoro to nejlepší z celého dne, dobře kecám, ale taky jsme se po cestě všichni tak nějak víc sblížili J.


Jeli jsme električkou, kdy mi jízdenku skoro "sežral" přístroj na cvaknutí jízdenek. Během cesty mírně poprchávalo, ti z nás, kteří byli připraveni a nebyli zaskočeni, vytáhli deštníky. Už nevím kdo, ale ptal se mě: "Ty v té malé kabelce máš deštník jo?" a já jen samozřejmě. Jen při cestě nastala menší komplikace, kdy na oslavu Martininy sestry přišel jen jeden host. Takže naše další zastávka byla v podniku, kde její sestra pracuje a připili jsme ji na zdraví. Poté jsme konečně spolu i s její sestrou pokračovali dál. Ještě předtím než jsme pokračovali dál v cestě, tak pár z nás vyšlo ven o něco dřív než ostatní a někteří z nás si dali po cigaretce J. Kdy jsme se vzájemně znovu představili, zejména se Vašek ujal většiny konverzace, kdy se každé z nás ptal, jakže se vlastně jmenujeme. Není nad to, když z Vašeho jména vznikne, buď Marcela anebo Božena :D. Následně jsme pokračovali dál v cestě spolu i se sestrou Marti. Šli jsme tak nějak pomíchaně, podle toho, kdo měl volné místo pod deštníkem. Já šla zpočátku s Mischou a poté s Vaškem, kdy jsme objevili, že jsme oba velcí fanoušci Britney :D. Jít s Vaškem pod deštníkem byl snad skoro můj nejlepší zážitek z celého dne. Ano Vašek se i zmínil, že se z něj vážně snad i počůrám smíchy, nevím přesné znění si nepamatuju, přece jen už je to nějaká ta dobaJ.




Po cestě jsme párkrát zastavovali, jelikož jsme čekali na sestru Marti, takže při jedné zastávce, se na mě Jožko č.2 podíval a nechápal, proč jsem mokrá, když jsem šla pod deštníkem. Jen aby bylo jasno, já jsem zmokla, protože zrovna menší kousek cesty Vašek nějak blbě držel deštník, ale nepromokla jsem, jelikož jsem měla tu svoji milovanou koženou bunduJ. Znovu jsme vyrazili a pak už jsme pomalu vcházeli do již zmiňovaného "áčka". Každý z nás zaplatil 3 eura a dostal razítko na ruku. Poté jsme hledali místo, kde, že si sedneme, když nás bylo tolik. Místo jsme našli blízko baru a taky poblíž tanečního parketu. Od Marti jsme byli ještě poučeni a zábava mohla začít.



Střídavě jsme seděli a tancovali, popíjeli, povídali si…Párkrát jsem seděla na Vaškovi J. Vašek si zas několikrát řekl o zahrání Britney. Snad nejvíce jsme tančili a pařili na tyhle písně:
J.Lo ft. Pitbull - On the floor http://www.youtube.com/watch?v=t4H_Zoh7G5A ,
Duck Sauce - Barbra Streisand http://www.youtube.com/watch?v=uu_zwdmz0hE,
Britney Spears - Hold It Against Me http://www.youtube.com/watch?v=-Edv8Onsrgg
a Rihanna ft.David Guetta - Who´s that Chick u které mi občas Vašek zakřičel do ucha "buzáčik" :D. http://www.youtube.com/watch?v=S-uEU0Q45hE
Samozřejmě hráli i Helenku, když to byl večer s jejími hity. Poté zahráli i Michala Davida a jeho hit Nonstop či k mému potěšení pustili i pár písní Michaela Jacksona a mnoho dalšího dokonce i Hannu Montanu :D. Zkrátka to byla úžasná noc a ráno dohromady. Párkrát jsme byli i na minipodiu s tyčí, kde jsme tancovali namačkaní na sebe někdy jak sardinky :D. Hodiny začaly tikat čím dál tím víc, kdy se schýlovalo k zavíračce, nikomu z nás se nechtělo. Poznali jsme nové lidí, ze kterých vznikli další naší přátelé. Avšak i když jsem se s jedním dotyčným domluvila, aby se stavil taky do "áčka" jenže jsme se minuli, to vždy potěší, tak snad příště a lépe se domluvit J. Pomalu jsme vycházeli z klubu ven, kdy jsme si pak zavolaly taxíka, s kluky se rozloučili, objali jsme se i pusu jsme každá dostala. J







K Marti domu jsme dojeli okolo 5 ranní a zalehly unavené do postele. Kdy jsme se vzbudili někdy odpoledne, najedly jsme se a pak pomalu balily, ale ještě předtím, jsme se dostali na facebook, přidali si mezi přátele kluky, já napsala zprávu domů a během sezení u PC mě za svetr někdo tahal, chtěla jsem okřiknout Mischu, která seděla za mnou, jenže ta to nedělala. Posléze jsem zjistila, že mi za svetr tahají fretky :D. Poté jsem spolu s Dášou odcházela jako první, rozloučily jsme se s nemocnou Marťou a odešly jsme na vlakové nádraží, kde měl můj spoj 45minutové zpoždění, tudíž jsem z původního plánu, že budu doma ve 23, tak jsem byla doma až 1:30 a to jsem ještě musela ukecat taxikáře, aby mě vůbec ten kousek zavezl… Potom odjely i Mischa s Didi, které byly doma až k ránu J. A víte co je nejzajímavější? Že většina z nás pak ležela doma nemocná… To by bylo ode mě asi všechno, velmi děkuji Mische, alespoň za nějaké ty fotky i když tam skoro nikdo z nás nevypadá normálně J. Teď jen čekat kdy a kde se spolu všichni zase sejdeme. Kdoví třeba takový červenec…


Who Are You?

30. března 2011 v 23:28 | Britanka |  Z mého života
Kdo jsi? Who are you?
Text: Veronika Vroblová
1. Je možné zamilovat se do někoho, o kom skoro nic nevím?
Neznám tvé pravé jméno, neznám tvou pravou tvář…

Ref.: Kdo jsi?
Jaký opravdu jsi?
Stojíš o mou důvěru?
Co k tobě cítím?
2. Střetli jsme se tak náhle,
pomocí pitomé sociální sítě nazývané Facebook…
Poznali bychom se? Kdyby se Adam neobjevil?
Kdyby žádný Facebook neexistoval?
3. Jsi snad pouhým profilem na stránce FB,
Jsi jen jeden z mnoha dalších, které jsem tam našla…?

4. Ráda bych tě víc poznala…
Nechci číst opět ukončení odpovědi "když myslíš"…
Vždyť TY víš, že si nerada něco myslím, že nejraději nemyslím…
Je možné, abychom si byli tak podobní a zároveň tak jiní…?

5. Vzpomínám a pročítám si zpětně
Tvé příspěvky a komentáře k různým fotkám,
aplikacím a tak podobně.
Vzpomínám na naše chaty,
které trvaly od noci do rána…

6. Zdá se mi to tak dávno,
co jsem klikla na "přidat jako přítele"…
Byla to chyba nebo ne?
Vím jen, že nemáš rád,
když u tvých komentářů
nebo fotek kliknu na "to se mi líbí".
Pokud jich pak máš od mé osoby moc,
odebereš si mě jako nějaký vzorek…
Jenže já nechci být pouze tím vzorkem,
který kdykoli odebereš…

7. Jsem zmatená, nevím, co k tobě cítím…
Láska to doufám není, té se snažím stále bránit…
Podobný případ jsem již zažila, nechci to zažít znova…
To bych už neunesla…


8. Nemůžu se zamilovat do někoho, koho neznám…
Napovídal jsi mi toho o sobě tolik, ale čemu z toho můžu věřit?
Když ani jeden z tvých kamarádů,
co tě zná "naživo" nechce potvrdit či vyvrátit mé domněnky…

9. Ne není to láska…
Mám tě ráda, ale zajímáš mě jako osoba…
Chci znát obě tvé tváře…

10. Říkáš, že máš trhlou i takovou tu smutnou až depresivní tvář…
Tvrdíš, že používáš "masku úsměvu"…
Já se jen ptám, kdo ji nepoužívá?

11. Já jsem ji pomalu nucena nosit
a nosím ji už hodně dlouho…
Pomalu, ale jistě mě to ubijí,
tvářit se, že se nic neděje, že mi není zle, když je…
Chce se mi křičet, chce se mi brečet…
Chci vědět, co to je za cit co k tobě možná chovám?
Řekni mi co to je? Láska doufám a věřím, že ne…

12. Tvůj nesmyslný smajlík,
vždy mi vykouzlí úsměv na tváři, který u mě není častý…
Líbí se mi, když napíšeš svoje oblíbené slovo nasrat…

13. Co o tobě snad vím?
Vím, že si náš soused…
Vím, že máš nádherný havraní vlasy
A snad oči modré jako studánky…
Vím, že zbožňuješ Adama…
Vím, že jsme si trošku povahově podobní…
A také vím, že u tebe nemám žádnou šanci…

14. No tak mi někdo řekněte, co to tedy je?
Co vlastně cítím? Láska to není, i když to tak možná vypadá…
Láska to není, jsem si tím jistá…Není možné zamilovat se do dvou osob…

15. Proč se mi tedy vkrádáš do hlavy?
Proč mi lezeš do snů? Proč na tebe musím myslet?
Proč jsem kvůli tobě nevyspalá?
Proč musíš být tak skvělý?
Proč? Proč? Proč?

16. Ale na ty otázky nikdy nedostanu odpověď…Tak tedy proč?
Co k tobě můžu cítit? Když nevím, zda ti věřit…?
Když vím a doufám, že láska ani zamilovanost to není…

17. Vztahy jsou založené na důvěře,
ale, co když důvěra chybí?
Snažím se uvěřit, alespoň některým věcem…
Ale když ty tak rád mateš…
Tak, že o sobě stvoříš jistý obrázek,
který se nemusí realitě vůbec podobat…


18. Každý den kouknu na tvůj profil,
na tvé fotky, pousměji se nad tvými statusy…
Možná je to jako droga…Třeba škodlivá třeba ne, kdoví?
Ano, pomalu znám tvůj profil nazpaměť…
Možná jsem se kvůli tobě změnila,
Nevím, nepociťuji nějakou radikální změnu…
Jen prostě dospívám…

19. Jak by mě mohla ovlivnit jedna osoba, jako jsi ty?
Je málo lidí, které zaujmou moji mámu…
Ale ty máš snad to štěstí, že patříš mezi ně…

20. Stále uvažuji nad zrušením FB účtu, ale nevím…
FB už není, co býval…
Blbne, dělá chyby, už to není ta "perfektní sociální síť"… Byla jí někdy?
Věřím, že nic není navždy…
Nevím, zda se obětuješ a v srpnu mě poctíš svou návštěvou… Můžu jen doufat…
Jednou věcí jsem si, ale jistá… Bez tebe už to nebude takové jaké to je TEĎ…
Nezbývá mi než zase počítat dny, kdy svůj vzorek zase odebereš…


Plus tady je k tomu video s anglickým textem http://www.youtube.com/watch?v=eHdoskx5sCU

You Are Not Alone - 71. díl Co je s ním?

29. března 2011 v 22:46 | Britanka |  You Are Not Alone
Miluji Tě…" Dál jsem to nevydržela a spustil se mi vodopád slz.. Snažila jsem se jej zvednout, napotřetí se povedlo a hned mi šel napomoc Wayne. Mezitím se na chvíli probral, ale pak zas své oči zavřel… Odnesli jsme jej na pohovku do obývacího pokoje. Neustále jsem na něj mluvila, hladila jej… Panebože proč mi to děláš? Vždyť už jednou jsme trávili většinu času v nemocnici! Nechci, aby se mu něco vážného stalo. "Paní Tattiano, zachranáři jsou zde… Okamžitě jej vzali na nosítka a brali jej do sanitky. Samozřejmě jsem jela s nimi. Wayne pak donese Michaelovi případně věci.

V sanitce se opět probral, držela jsem jej za ruku. Usmívala jsem se na něj se slzami v očích. "Miláčku, co se stalo? Kam jedeme?" "Lásko, neboj se, jsem tu s tebou, všechno bude dobrý!" Avšak při pohledu na jeho pobledlou tvář jsem si tak jistá nebyla… Objímala jsem jej a v tuto chvíli jsem si nepřála nic jiného než tenkrát při pádu hvězdy…

Přání Vám samozřejmě neprozradím…nesplnilo by se! Nyní sedím naproti ambulance a čekám, co mi řeknou. Asi po půlhodině konečně vyšel muž v bílém plášti, kroutíc hlavou. "Pane doktore, prosím Vás co je s mým mužem?" Muž stále kroutíc hlavou odpověděl: " To milá paní nevíme. Ale jeví se nám to jako selhání z nedostatku spánku a odpočinku…." A podrbal se na svém strništi. "Ale snažíme se přijít na to, co to je. Takže můžu Vám položit pár otázek? Týkajících se samozřejmě Vašeho manžela…" "Samozřejmě." "Tak tedy pojďte se mnou a sedneme si někam. Z páru otázek se vyklubal snad celý dlouhý rozhovor… "Tak tedy už jste aspoň na něco přišel?" zeptala jsem se. "No jak jsem Vás tak poslouchal, tak má Váš pan manžel největší problémy se spaním! Tohle bude jeden z hlavních problémů, dále pak to jeho stravování… budete ho muset pořádně "vykrmovat" až jej pustíme z nemocnice… Pár dní by si tu měl teoreticky poležet, alespoň na pozorování…Jenže známe pana Jacksona, jakmile se rozkřikne, že je tady tak budeme muset zavřít nemocnici… Tudíž ho co nejdříve nejlépe ještě dnes po testech, převezeme zpátky domů spolu se mnou jako jeho ošetřujícím lékařem a bude v domácí péči, pokud souhlasíte." "Samozřejmě, věřím Vám, že mu dokážete pomoci a navíc, když bude v domácím prostředí tak mu určitě bude lépe…


Po 5 letech
Píše se rok 2006 a již 5 let k nám pravidelně dochází pan doktor Müller, který na Michaela dohlíží od té doby co jsme byli v nemocnici…Lucky zas o něco povyrostl no jo holt 5 let je 5 let :D… Michael stále trpí nedostatkem spánku. Od doby co je pod lékařským dohledem, zkolaboval asi jen dvakrát či třikrát… Koncertovat nekoncertuje, písně píše dál J… A zrovna teď si opět hraje s Luckym…
"Michaeli? Lucky?" "Ano mami?" "Tady máte něco ke svačině, Lucky. A lásko, tady máš něco speciálního pro tebe." A dala jsem mu pusu. J Crrr, crrr… "Ano prosím? Vážně? To je skvělé! Samozřejmě, že se u Vás dnes zastavíme…" Michaeli? Mám pro tebe skvělou novinu…

Já vím. díl nic moc, ale pomaličku se blížíme ke konci konečně :). Takže na Vás je jaká je asi ta novina... :)))

The Lost Children - 9. díl Ty ji znáš?

19. února 2011 v 0:34 | Britanka |  The Lost Children
IX. kapitola


Co se to stalo? Kde to jsme?
"Mlčte říkám." Porozhlédl jsem se okolo a uviděl Ráchel, jak asi zareaguje, jakmile uvidí mojí tvář? Moji skutečnou tvář… Podíval jsem se v jaké, že to jsem situaci? Zhodnotil veškeré své i nepřítelovy výhody i nevýhody. Řekl jsem směrem k Ráchel: " To jsem Vás opět někde dostal co?" Podívala se na mě, usmála se, ale neodpověděla… Můj pohled trošku posmutněl a navíc k mé smůle to uviděl i náš "únosce".


Zadíval jsem se na něj a uvědomil si, že vlastně toho únosce znám… Nebyl to nikdo jiný než-li ten samý muž, co mě celá léta pronásledoval… Teď mě konečně "dostal". Ale já stále nechápu proč? Kdo byla jeho dcera? Kdy jsem s ní měl jako být? A proč unesl i Ráchel? Tohle už mi hlava vůbec nebere… Skuhral jsem bolestí, mé ruce byly připoutány pouty ze stříbra, jak klasické… Zařval jsem, čímž jsem si vysloužil ránu, ale vzápětí jsem jej chytl a stáhl k sobě dolů… Hrozil mi nějakým sprejem (asi s česnekem), jak oni jsou všichni naivní a stále věří na staré "zbraně" proti upírům :D.
Jediné co mi způsobí bolest je samozřejmě stříbro a dřevěný kolík, zbytek mi nedělá nic, tedy dělá, ale vůči tomu jsem za ta léta celkem imunní. Držel jsem jej, měl svou hlavu mezi mými rucemi. Byl jsem naštvaný po několika letech tak jako nikdy, má tvář se změnila… Teď vše uvidí a už nikdy se mnou nepromluví… Měl jsem chuť se do toho bastarda zakousnout a zabít ho, ale to nejsem JÁ… Tak jsem mu tedy alespoň pohrozil a vyjednal si podmínky… tudíž Ráchel osvobodil a já si spolu s ním šel sednout a pohovořit si…

Povídali jsme si o všem možném, vyprávěl mi o své dceři… O tom jak ho opustila a na lístek napsala MÉ jméno a že ho opouští kvůli MÉ osobě… Jenže JÁ ji v životě neviděl!!! Pak jsme došli na závěr až k těm dětem… Hm, nejsem jediný, komu se zjevují, ale stále nechápu proč. Prý se to děje od chvíle co jeho dcera Diana mimo jiné zmizela…
Jakmile jsme zmínili znovu jméno Diana, přiběhla za mnou Ráchel, která se teprve teď probrala… Pro mé potěšení mne neviděla tam dole ve sklepě… Nepamatovala si nic z toho, co se dole přihodilo. Přisedla si a přitulila se ke mně. Trošku mě to polekalo… Ale je tak krásná a zároveň tak silná :)…
Pak promluvila: "Bavili jste se o Dianě? Které?" Pak se podívala na našeho "únosce" Patrika, jak jsem se dozvěděl, a řekla. "Vy, vy jste přece otec Didi, ne?" "Ano jsem, ale před několika lety ode mě utekla a na lístek napsala, že utekla tady spolu s Michaelem… Ale jak jsem zjistil, Michael ji ani nezná…" "Hm, to je divný, protože před nějakou dobou u nás byla… Tak nějaký rok tomu bude… Od té doby o ni nemám žádnou zprávu…

Oba jsme oněměli… "Ty ji znáš???"

mj

No co vy na to? Co si o tom všem myslíte?

The Lost Children - 8. díl Únos

7. ledna 2011 v 22:23 | Britanka |  The Lost Children
VIII. kapitola

Něco na úvod povídka nebude moc dlouhá J. Pomalu se přibližuje příchod skutečného MJ tak jak ho všichni známe. V téhle povídce jsou jak jste si mohli všimnout MJ dva :D. Ne, nebyla náhoda to :D, jen záměr. Nu nyní se pomalu dozvíte i něco z ohledu Rachel, co si o něm začíná myslet a jaké city se pomalu mezi nimi vyvinou. Postupně se objeví i začátek života MJ a zjistíte, že Joseph není zas až takový hajzl jak se prozatím zdá…Nu nic raději končím, než vyblebtnu celou povídku :D. A na závěr všímejte si hlavně těch dětí o tom to celé převážně je. Tak teď zbývá jen popřát příjemné čtení.


mj rodiče


Katherine se na něj podívala a vlepila mu facku se slovy: "Tohle si Josephe, přehnal!" Nechybělo málo a oplatil by to své ženě, nebýt toho, že zrovna byla v pokročilém stavu… "Katherine, já vím." Řekl Joseph. By jste mi nevěřili jakou já měl chuť něco udělat. Mám zvláštní pocit, že to dítě, co nosí pod srdcem Katherine, bude jedinečné a ojedinělé a změní tenhle odporný svět… Z mých myšlenek mě vytrhla uvařená voda již stékající po plotně… Nasrat ani čaj nedokážu udělat, to je tak když dlouhou dobu nepoužíváte kuchyni… Nu co bude mít čaj jen ona, aspoň nebude mít otázky, typu proč nepiju… Zalil jsem zbývající vodou sáček s čajem, který jsem měl předem připravený v hrnku. Kde se tu vůbec čaj vzal? Asi od poslední návštěvy :-D, vážně si nevzpomínám J. Naposledy jsem se podíval do oken rodiny Jackson a odešel jsem i s čajem zpět za Rachel. Ta stála a koukala na jeden obraz, na kterém byla vyobrazena skupinka dětí. "Kdo je to?" Nechtěl jsem ji říct, že jsem to já se svými kamarády a rodinou. Ale řekl, teď jen doufám, že jí to nepřijde divný přeci jen tak "staře" nevypadám J. "No…to jsem já se sourozenci a kamarády." Řekl jsem a pořádně se na ten obraz zadíval, tentokrát sem viděl něco, čeho jsem si za celá ta léta nevšiml :-O. Ano byli jsme tam my, ale vzadu za námi bylo cosi velmi povědomého. "To jste vážně vy…?" Vzpamatoval jsem se a řekl. "Ano jsem." Jakmile jsem to dořekl něco mě ze zadu zasáhlo a já se sklátil k zemi. Nestačil jsem včas zareagovat….

silueta





Z pohledu Rachel…

Ten chlap je vážně divný! Proč bydlí v takovém honosném domě…? Proč se mu na rukou objevily drápy? Proč mě vůbec pozval dovnitř? A proč tvrdí, že je na tom starém obraze on? Nějak to nechápu, ale jeho pohled je naprosto odzbrojující. Jeho nádherně krátké černé vlasy, které podtrhují zvláštní modré oči. A ten jeho úsměv, ten je nenahraditelný. Ráchel prosím tě vzpamatuj se!!!!! A pak na tom obraze ty děti vzadu? Proč jsou na obraze, když jsem je viděla poprvé dnes, když sem potkala Michaela? Kde to žiju na planetě spolu s mimozemskými občany? Nebo sem mimozemšťan já sama? Nechápu to a pak sem ucítila jen závan a Michael se klátil k zemi. Byl natolik zaujatý tím obrazem, že nebyl tak hbitý jako dnes s těmi povaleči. A pak ... Vidím jen černou tmu a cítím jak mě někdo vláčí po zemi…



Neznámo kde

Co se to stalo? Kde to jsme?
"Mlčte říkám." Porozhlédl jsem se okolo a uviděl Ráchel, jak asi zareaguje, jakmile uvidí mojí tvář? Moji skutečnou tvář… Podíval jsem se v jaké, že to jsem situaci? Zhodnotil veškeré své i nepřítelovy výhody i nevýhody. Řekl jsem směrem k Ráchel: " To jsem Vás opět někde dostal co?" Podívala se na mě, usmála se, ale neodpověděla… Můj pohled trošku posmutněl a navíc k mé smůle to uviděl i náš "únosce".


___________________$$$
____________________$$$$___$$$
__________________$$$$$$$_$$$$ $$
_________$$$$$$$$$$$$$$$$$__$$ $$
_____$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$__$ $$$
...____$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$ $$$
___$$$_$$_$$$$$$$$$$$$$$$$_$$$ $$
__$$$$$_$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$
__$$$_$$_$$$$$$$$$$$$$$$$$_$$$
__$$$_$$_$$$$$$$$___________$$ $$
_$$$$$_$$$$$$$$$$$___________$ $$
_$$$_$$_$$$$$$$$$$
_$$$_$$_$$$$$$$$$$
_$$$_$$_$$$$$$$$$$$
$_$$$$$$__$$$$$$$$$
$_$$$$$$___$$$$$$$$
_$$$$$$$$$__$$$$$$$
$_$$$$$$$$___$$$$$$
$$_$$$$$$$$___$$$$$
$$$_$$$$$$$$__$$$$$$
_$$$_$$$$$$$$$_$$$$$
$$$$$ __$$$$$$$$_$$$$
$$$$$$$ __$$$$$$$$$__$
$_$_$$$$$__$$$$$$$$$_$$$$
$$$__$$$$$__$$_$$$$$$$_$$$$
$$$$$$_$$__$$$$$$$$$$$$$$$
_$$$$$$$__$$$$$$$$$$$$$$$$
__$$$$$__$$$$$$$$$$$$$$$$$$
$__$$$__$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$
$____$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$
$____$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$ $
$__________$$$$$$$$$$$$$$$$$$$ $$$
$____________$$$$$$$$$$$$$$$$$ $$$$
$______________$$$$$$$$$$$$$$$ $$$$$
$_______________$$$$$$$$$$$$$$ $$$$
$_______________$$$$$$$$$$$$$$ $$$$
$____________$$$$$$$$$$$$$$$$$ $$
__________$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$
_$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$
$_$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$
$__$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$
$__$$$$$$$$$$$$$____$$$$$$$$$$
_$$$__$$_$$________$$$$$$$$$$$
_$$$_$$_____________$$$$$$$$$$
_$$_$$______________$$$$$$$$$$
___$$___

Otázka pro Vás kdo je nejspíš únosce?

Adam Lambert na premiéře TII

7. ledna 2011 v 16:19 | Britanka |  Adam Lambert
Ahojte! Jak sem tak projížděla složkou s jeho fotkami zjistila jsem krásný zjištění. Adam Lambert se zúčastnil mimojiné jako taky Katy Perry a spousta dalších premiéry Michael Jackson This Is It. A jako vždy mu to tam opět sluší jak jinak, taky že? :-D No tak se koukněte na pár foteček. Pěkný zimní den Vaše Brity ♥

1,
AL

2,

al

3,

al

Kam dál